V srdci socialismus, v praxi volný trh. Paradoxy spolujízdy

This article has been translated into Czech for FinMag. You can check it out here. The original was an article published for Freedom Today.

Co má ze spolujízdy spolujezdec? Cestuje levněji, často rychleji. Co má ze spolujízdy řidič? Pár peněz na benzin. Společníka, který ho nenechá usnout. Dobrý pocit, že si s někým rozdělí uhlíkovou stopu. A řidič i spolujezdec dostávají šanci podívat se mimo svoji sociální bublinu.

Vlakem po Francii? Mám pro vás dobrou radu. Zapomeňte na to. Čím hlouběji jsem pronikal do tajů hororové show jménem státní železnice, tím víc jsem si kvůli věčným zpožděním, pokaženému vedení, neschopnosti nahradit ukradené měděné kabely a pravidelným stávkám uvědomoval, že přece musí existovat nějaká rozumná alternativa meziměstské dopravy.

Když jsem se poprvé doslechl o carpoolingu, spolujízdě, v hlavě mi začala zuřivě blikat varovná kontrolka z dětství: Nesedej do auta k cizím lidem. Tváří v tvář možnosti, že za čtvrtinovou cenu budu mít odvoz až před dům, jsem věc přehodnotil a zaregistroval se na webu BlaBlaCar, který je v mém okolí (a v čím dál větší části Evropy) ze spolujízdních webů nejrozšířenější.

Moje první spolujízda byla s člověkem, který mně svezl z Lucemburska až do Amsterdamu. Během tohohle všehovšudy čtyřhodinového zážitku (včetně dopravních komplikací) jsem poznal, jak skvělá je spolujízda příležitost poznat lidi, kteří nejenže studují nebo pracují v úplně jiných oborech, ale také žijí mimo bublinu mého politického aktivismu (to ostatně většina lidí, uznávám).

Hra na třetího

Mourad (37) – francouzský zpěvák známější spíš v Rusku, Mickäel (41) – voják, Théophile (29) – mnich, Laurent (47), který pracuje pro Evropskou investiční banku, Laëtitia (31) – nutriční poradkyně nebo Louis (65), který jako zemědělský inženýr pracuje po celém světě. Ti všichni se stali mými osobními řidiči za směšně nízké ceny.

Někdy se naše rozhovory stáčejí k politice a často slýchám klasické: „Jistěže stát musí zajišťovat veřejné služby, jak jinak bychom mohli garantovat spravedlivou společnost?“ V žádném případě nechci svoje šoféry jakkoli shazovat – mysleli to upřímně a bez ironie. Je ale každopádně vtipné, že hájí veřejné služby a infrastrukturu, ale zároveň ohrožují státem poskytovanou vlakovou a autobusovou dopravu tím, že celosvětově přepravují víc než 25 milionů uživatelů BlaBlaCar, čímž ročně generují zisky přes sto milionů eur (číslo z roku 2014).

Státem vlastněný železniční monopol SNCF ve Francii byl internetovými autostopy natolik zasažen, že zavedl vlastní (neúspěšný, nutno dodat) web IDVROOM (který má údajně 200 tisíc uživatelů), ale dokonce spustil proti spolujízdě antikampaň. Vypadala třeba takhle:

Screen Shot 2017-05-02 at 14.11.31
[Plakát ve vlaku] „Vezměte si s sebou, kolik zavazadel chcete!“
Screen Shot 2017-05-02 at 14.11.19
„Šest hodin jízdy namačkaní na sebe. Není nad to, když chcete navázat intimní spojení…“
Státní hráči se sdílené ekonomiky bojí, vidí, že lidé, kteří byli dřív plně závislí na své vládě, se najednou sami stávají podnikateli. Při dvoustranně výhodné dohodě, kdy pasažéři cestují pohodlně a levně a řidiči si jednak finančně přilepší, jednak na dlouhých tratích jezdí bezpečněji, protože mají společnost, prohrává třetí: stát.
A tak je to správně.

About Bill Wirtz

My name is Bill, I'm from Luxembourg and I write about the virtues of a free society. I favour individual and economic freedom and I believe in the capabilities people can develop when they have to take their own responsibilities.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s